Dílo zobrazuje aktuální počasí v Praze na základě dat z meteorologických služeb. Namísto skutečného výhledu ven divák vidí jeho digitální interpretaci – záměrně jednoduchou, schematickou, oproštěnou od detailů. Právě tato jednoduchost je podstatou díla: ukazuje, jak mnoho se ztrácí při převodu reality do digitální podoby. Barva oblohy, pohyb mraků, vzduch za oknem – to vše data nedokážou zachytit. Dílo tak klade otázku, nakolik jsme zvyklí přijímat digitální obraz jako náhradu skutečnosti. Propojení s živými daty vytváří zdání autenticity a přítomnosti, zároveň ale odhaluje její hranice: to, co vidíme, není pohled ven – je to pouze jeho datový stín.