Zásah do veřejného prostoru pomocí implementace veřejné lavičky za účelem rozšíření významu prostoru na rohu ulice Seifertova a Chlumova na Pražském Žižkově.
Opodstatnění vytvoření lavičky se odvíjí několika rovinami.
První je osobní zájem o všudypřítomné místa které se vymykají z normálního městského prostoru, často zapomenuté prvky městské infrastruktury, které bez svého původního účelu přebývají jako skryté anomálie a vytváří tak nový prostor městské krajiny, kterou považuji za důležitou v rámci identity města. Samotné opotřebení může být bráno jako otisk historie či pomůcka k pochopení osobitosti a důležitosti konkrétního místa.
Lavička díky červené barvě a konstrukci z recyklovaných trubek napodobuje zábradlí na kterém je uchycena, a doslova tak vytváří efekt splynutí.
Stává se z ní na první pohled nevýrazná a lehce přehlédnutelná součást městského prostoru.
Druhou rovinou může být práce s momentem překvapení a nejasností, kdy u lavičky není jasné kdo ji tam umístil a proč. Z toho důvodu není u lavičky žádný vysvětlující text či odkaz. Ponechávám na každém kdo na lavičku narazí ať si vymyslí vlastní odůvodnění.
Proces rozhodování o instalaci lavičky byl zároveň studií samotného prostředí. Lavička je upevněna na zábradlí, které lidé používali k opírání při čekání na někoho nebo při obědě.
To mi poskytlo potřebné informace o místě a jeho potřebě lavičky tohoto druhu. Zaměřuji se na otázky volného městského prostoru a veřejných zásahů, které přispívají k obyvatelnosti našeho společného prostředí.
-
Více než 80 % použitých materiálů je recyklovaných a pochází z @art_re_use.
