Zásah do veřejného prostoru pomocí implementace veřejné lavičky za účelem rozšíření významu prostoru na rohu ulice Seifertova a Chlumova na Pražském Žižkově.
Opodstatnění vytvoření lavičky se odvíjí několika rovinami.
První je osobní zájem o všudypřítomné místa které se vymykají z normálního městského prostoru, často zapomenuté prvky městské infrastruktury, které bez svého původního účelu přebývají jako skryté anomálie a vytváří tak nový prostor městské krajiny, kterou považuji za důležitou v rámci identity města. Samotné opotřebení může být bráno jako otisk historie či pomůcka k pochopení osobitosti a důležitosti konkrétního místa.
Lavička díky červené barvě a konstrukci z recyklovaných trubek napodobuje zábradlí na kterém je uchycena, a doslova tak vytváří efekt splynutí.
Stává se z ní na první pohled nevýrazná a lehce přehlédnutelná součást městského prostoru.
Druhou rovinou může být práce s momentem překvapení a nejasností, kdy u lavičky není jasné kdo ji tam umístil a proč. Z toho důvodu není u lavičky žádný vysvětlující text či odkaz. Ponechávám na každém kdo na lavičku narazí ať si vymyslí vlastní odůvodnění.
S tím se pojí i třetí rovina a tou je post-klauzurní studie zaměřená na reakci veřejnosti a transformaci lavičky a jejího okolí.
